Rubrika: Příběhy

[Květnový příběh 22] Vnímala jsem, jak mi dýchá pokožka, nepopsatelné extatické stavy

Měla jsem skvělé zázemí, byla jsem šťastně zasnoubená  a všichni jsme se na plánované první miminko těšili.  To jenom na úvod, abyste věděli, že to může potkat opravdu každou z nás.  Měla jsem vše naplánované, jak skvěle zvládnu  porod, koupila si aniball s plánem poctivě trénovat a dlouhé kojení byla priorita. JENŽE…

Continue reading „[Květnový příběh 22] Vnímala jsem, jak mi dýchá pokožka, nepopsatelné extatické stavy“

[Květnový příběh 21] Zcela se vytratil můj vztah k dcerce a následně i k synovi

Chtěla bych se podělit o svůj příběh se ženami, které si prošly nebo právě procházejí psychickými problémy po porodu, a také se ženami, které se k mateřství teprve chystají a těchto problémů se obávají.

Continue reading „[Květnový příběh 21] Zcela se vytratil můj vztah k dcerce a následně i k synovi“

[Květnový příběh 20] Cítila jsem se zoufalá, unavená a hlavně NESCHOPNÁ, že to sama nezvládám

Moje těhotenství se zvrtlo ve 24. týdnu, kdy miminku zjistili vrozenou vadu s nutností operace po narození a riziko předčasného porodu. Od té doby jsem 10 týdnu ležela a strachovala se, co bude a zda bude malá zdravá. Po porodu ve 34+4 tt malou úspěšné operovali a po necelých třech týdnech jsme s velkou slávou jeli domu s tím, že teď už máme to nejhorší za sebou. A jak jsem se mýlila!

Continue reading „[Květnový příběh 20] Cítila jsem se zoufalá, unavená a hlavně NESCHOPNÁ, že to sama nezvládám“

[Květnový příběh 19] Co když miminko vyhodím z okna? Co když ho píchnu nožem, nůžkami, vidličkou?

Na moje vysněné miminko jsem si počkala celých dlouhých pět let. Za tu dobu jsem stihla absolvovat 6× IVF (umělé oplodnění) a pár inseminací. Bohužel, nic nevedlo k mému vysněnému cíli – mít miminko. Tak jsem vsadila ještě na vyšší kartu a vyměnila jsem partnera a s ním jsem hned po půl roce vztahu otěhotněla. Byla jsem neskutečně šťastná….

Continue reading „[Květnový příběh 19] Co když miminko vyhodím z okna? Co když ho píchnu nožem, nůžkami, vidličkou?“

[Květnový příběh 18] Přeskakuju divný skvrny na ulici, bojím se mýt ovoce a nejsem schopná jít sama nakoupit

Ani přesně nevím, kdy to začalo. Přicházelo to postupně. Když byl malýmu asi rok, uvědomila jsem si, že se mnou asi není něco v pořádku. Furt jsem se jen bála, snad úplně všeho, i když jedný konkrétní věci úplně nejvíc.

Continue reading „[Květnový příběh 18] Přeskakuju divný skvrny na ulici, bojím se mýt ovoce a nejsem schopná jít sama nakoupit“

[Květnový příběh 17] Radost, láska ani pocit štěstí nepřicházel.

Těhotenství bylo plánované, vše bez komplikací, do poslední chvíle jsem pracovala jako zdravotní sestra na těžkém oddělení. Měla jsem obavy z porodu, ale ne nic hrozného. Před porodem mi bylo oznámeno, že musím na plánovaný SC. To mě také nijak nerozhodilo, právě naopak, byla jsem ráda, že „vím“ do čeho jdu. Vše začalo v porodnici. Po operaci přišly silné bolesti. Když mi přinesli mé dítě, začala jsem plakat štěstím, že vše máme za sebou.

Continue reading „[Květnový příběh 17] Radost, láska ani pocit štěstí nepřicházel.“

[Květnový příběh 16] Nakonec jsem už nemohla ani brečet a přála si jen umřít

Vše začalo v srpnu 2017, když jsem otěhotněla. Těhotenství bylo plánované, jen mě trochu zaskočila rychlost, s jakou se to podařilo. První 4 měsíce probíhaly bez komplikací, i když mě na samém začátku vyděsil gynekolog, že by se mohlo jednat o mimoděložní těhotenství. Naštěstí se nakonec nepotvrdilo, ale těch 14 dní, než jsem uviděla na UZ tlouct srdíčko, bylo nekonečných. Poté už bylo všechno v pořádku.

Continue reading „[Květnový příběh 16] Nakonec jsem už nemohla ani brečet a přála si jen umřít“

[Květnový příběh 15] Všude úspěšné maminky, prý byly dřív taky nešťastné, ale zapracovaly na sobě…

Vaříme snídani, děti křičí (o něco se perou), omylem vylitá voda, jídlo všude pod stolem (klasika), odbíhají, křičí (radostí), uklízím, slyším smích. Starší pomohl vysvléknout mladší, ta se vyčůrá do postele, řvu na ně, bouchám polštáři. JÁ, já? Taková jemná, tichá osoba, která dříve nezvýšila hlas. Ta, která byla nejlepší máma na světě, dokud měla jen jedno dítě a neměla tak obrovský spánkový deficit. Ta, která sama křik nesnáší, ta která je oba chápe, ví, že jen blbnou, že křik je k ničemu, že je poškozuje … ale nejde to zastavit …

Continue reading „[Květnový příběh 15] Všude úspěšné maminky, prý byly dřív taky nešťastné, ale zapracovaly na sobě…“

[Květnový příběh 14] Poporodní depresi bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli, ale zároveň ji mám svým způsobem ráda

Když jsem předčasně končila vysokou školu s myšlenkou, že zbylé síly a nervy chci šetřit na děti, ještě jsem nevěděla, co mě čeká.
   Nikdy jsem nebyla průměrná, a tak asi nejsem ani průměrná maminka. Vždycky jsem chtěla mít všechno perfektní a na 100%. Nevím, jestli jenom kvůli mému perfekcionismu, ale ve 20 letech jsem skončila s úzkostmi depresemi a obsesemi u psychiatra a dostala svoje první antidepresiva. Již před těhotenstvím a porodem jsem tedy řešila své psychické potíže.

Continue reading „[Květnový příběh 14] Poporodní depresi bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli, ale zároveň ji mám svým způsobem ráda“

[Květnový příběh 13] Nechtěla jsem být sama, počítala jsem minuty, kdy manžel dojde z práce

Skupinu Poporodní deprese aneb těžkosti v mateřství, o kterých se nemluví jsem založila na základě své zkušenosti… Nejlíp se totiž do člověka vcítíte, když si tu věc sám prožijete…
No kde začít…. Narodila jsem se v Ostravě, měla jsem krásné dětství, vystudovala jsem zdrávku, šla na výšku, na tu se vykašlala, jelikož jsem potkala dokonalého muže, se kterým jsem dodnes. Začala jsem pracovat, roky letěly, my cestovali, užívali si a po sedmi letech vztahu si řekli, že se vezmeme a založíme rodinu. Bohužel teda jsem otěhotněla trošku dřív, než jsem čekala.. 😀

Continue reading „[Květnový příběh 13] Nechtěla jsem být sama, počítala jsem minuty, kdy manžel dojde z práce“
Theme: Overlay by Kaira Úsměv mámy 2020